Tady je další text inspirovaný dílem Martina McDonagha Mrzák inishmaanský. Pokud někdo toto dílo znáte, prosím, řekněte mi, jak se vám to zdá? Děkuju ;-) Jinak McDonagh je výborný autor. Znám od něho tři hry a všechny stojí za to. Aktuálně Mrzák inismaanský měl premiéru na Malé scéně Východočeského divadla a pro mě je to asi vrchol sezony, tedy ještě s Královou řečí. Nuž, předkládám...

Mrzák

Jelikož jsem veřejně zamilovaná do Klicperova divadla a zejména do tvorby Davida Drábka, která však dostává ten správný říz díky vynikajícímu souboru, jsem stálým návštěvníkem jejich kulturního stánku. Naposled jsem zhlédla ROMea a Julii, Drábkovu další variaci na Shakespearovo drama. Už podruhé, protože to se musí vidět víckrát! A včera jsem nejen probulela děkovačku, ale hlavně mě to inspirovalo

Tady je ukázka toho, když si člověk nějaky začne povídat se svým nitrem. A možná by ho měl poslechnout! Jen mi chybí zas ta hudba! :))

- Hej, ty tam vzadu,

   poslouchej přece!

- Volal mě někdo?

 Neslyším nic.

  Možná tak v uchu

  hučení v řece,

Tak další taková autobiografie, protože já se asi nikdy nevdám, jelikož cit projevuju déle než týden jen psům a kočkám :) Asi se ještě neobjevil ten pravý, co si to zaslouží:) Máte taky někdo takový blok, že jakmile vám hrozí vztah, couvnete?

A já tě nechci...

V srdci mi vzplanula jiskřička touhy

hned, jak Tě poprvé zřely mé oči..

Nadále

Tak další pokus o text, ale je fakt, že je to spíše předělaný jeden minulý.

KUDY KAM?

Vím, že to poupě, které jsi stvořila,

nosila jsi v sobě s vidinou jinou.

S myšlenkou na štěstí dětstvím mě provedla

netušíc, že Tvoje představy zhynou.

Dospělost vytkla již z života dětství,

se ctí bych měla přistoupit k dospění.

Bohužel

Chtěla bych si jako motýl

létat z květu na květ.

Užívat si zlatý pohled.

jen se radostí chvět.

Nádherné je nasávat vzduch

mezi kmeny stromů,

odolávat snad je hříchem

těm přírodním svodům.

Lodě, které štěstí vezou,

plují občas v dáli,

nesmíme jen marnit náš čas,

mohly by se vzdálit.

Střemhlav

Tak vás zdravím opět, tentokrát se peču před školou a čekám na předmět. A rozhodla jsem se opět zkusit štěstí s dalším textem, který by se hodil spíše do nějaké roviny kabaretní, Suchý Šlitr, já sama nevím, ale je to nadsázka. Ačkoli do jaké míry? Když ji hledám, vlastně žádnou nadsázku nevidím. Je to ze života. Troufám si ale říci, že nejen z mého

Drazí a milí čtenáři,

na dlouho jsem se odmlčela, ale představte si, pětadvacetlet a na člověk přijdou jarní deprese. Poctvié ovšem! Aby nepřilšy jarní, když letos byla taková nekrutá zima. Jinak bych řekla, že vystřídaly ty zimní, ale spíš je minuly a nastoupily po podzimních. Důvodů je k nim spousta, nicméně nejhorší je, nebýt spokojený sám se sebou. Nemít se rád! Bože,