Jsem kolík zabodnutý v zemi,

co o něj lidé zakopnou,

kdykoli kráčí oslepeni

vůkol černočernou tmou.

Němými ústy křičím nahlas,

hej, pozor dejte, jsem tu já!

Však pod botou, co má vždy nakvap,

má snaha o zvuk zaniká.

Děsí mě způsob, jak se tváří,

pohrdání, se kterým jdou.

A děsivější v jejich

Tak zas trochu poezie z dob dřívějších. Tato básnička též už není aktuální, ale nadčasová jistě bude pro všechny. Přeji vám co nejméně takových stavů :)

Marná lásky snaha

Je to už pěkná řádka

Tato básnička má spíš sranda nádech, abych tu melancholii proložila ;-)

Proboha!, říkám si, kde to jsem?

A žasnu přitom úžasem,

jak cizí svět se může zdát,

když okolí své nepoznám.

Co

Po ,,veselém" inzerátu vkládám tu část tvorby, jíž odpovídá název rubriky. Je to naštěstí z časů minulých, neaktuální a paradoxně nadčasové.

Jsem sama v moři výčitek,

jen s námahou v něm chytám dech.

Spíš nechytám a topím se,

klesám